Románu Spiklenci se věnuje Václav Petrbok v recenzi v druhém letošním čísle revue Souvislosti. „Bruegel vytvořil román, který s reportážní přesností a psychologickou citlivostí zachycuje okamžik, kdy se dějiny mění v každodennost,“ píše Petrbok. „Nepřipomíná jen první měsíce života nového režimu, ale také to že velké dějinné proměny se nakonec rozhodují v konkrétních lidských životech, v pochybnostech, ústupcích, odvaze i pohodlnosti jednotlivců.“ Podle Petrboka jsou to právě existenciální otázky týkající se svobody a odpovědnosti, které činí román nadčasovým a současně naléhavým: vrací nás „k otázkám, na něž si každá generace musí odpovědět sama: kolik svobody jsme ochotni vyměnit za pocit bezpečí, jistoty či společenského klidu a kde takový kompromis přestává být přijatelný“.

Rozklad – to je podle Romana Kandy klíčové slovo pro románové Spiklence Friedricha Bruegela. V recenzi pro A2 (č. 13 a online) autor upozorňuje na paranoidní povahu dobové a románové atmosféry, jež je projevem všeobecného rozkladu: rozkladu důvěry a mezilidských vztahů. Nadmíru znepokojivým se Spiklenci stávají ve vztahu k vylíčení rozkladu institucí a právního státu, kdy „přestává platit společensky záchovné rozlišení mezi právem a bezprávím, zločinem a státem“. „Román, jakož i autorova životní zkušenost nám udělují tvrdou lekci,“ zdůrazňuje Kanda: „Varují, že systém který se zaklíná principy spravedlnosti a rovnosti, se stává jejich obludným popřením hned od okamžiku, kdy se začne opírat o metody policejního dohledu, svévolného výkladu práva a pronásledování všech projevů svobodného jednání.“

„Vezmeme-li vážně latinské rčení o knihách, které mají své osudy, román Friedricha Bruegela Spiklenci je potvrzuje dokonale. A ke všemu je to výtečné a důležité čtení,“ říká v recenzi pro OKO Kosmasu Josef Rauvolf. Osud pětasedmdesát let starých Spiklenců se může naplno rozvinout teprve dnes, v prostředí, z kterého vyšli, a době, kterou lecčím připomínají. Rauvolf přitom ukazuje, že román lze číst „jako napínavou politickou detektivku plnou různých her, klamání a nečekaných odhalení, hru na agenty, falešné i skutečné, na vyšetřovatele, na hodné a zlé“, ale také, v druhém plánu, „jako nelichotivou výpověďo naší minulosti, o tom, jak bolševici všemi prostředky utužovali svou moc, jak utahovali šrouby, a jak jim to vlastně všechno procházelo (a vycházelo)“.

„Po pětasedmdesáti letech se Spiklenci vrací domů,“ píše Ondřej Horák o Knize týdne v Orientaci LN. „Protože navzdory tomu, že byli napsáni německy a v exilu, jsou součástí zdejšího prostoru. Nakladatelství Sterne román vydalo v překladu Jiřího Stromšíka a je to velká literární událost. Navíc když pojednávají o období, jež v české literatuře není významně zastoupeno: o to je toto dílo potřebnější.“ Horák poukazuje na to, že Spiklenci jsou veskrze pražským románem nebo že "dosvědčují, že propojení českého prostoru a německého jazyka trvalo i po válce a vydalo plody, které dodnes nejsou rozhodně marginální, ba právě naopak". Nabízí také vnímat román jako argument do mašínovské diskuse.

Román Spiklenci bude na jarmarku a setkání malých nakladatelů a čtenářů Knihex. Na zastřešeném venkovním pódiu budeme v pátek 5. června od 18 hod. diskutovat s bohemistkou Barborou Švýcarskou a germanobohemistou Václavem Petrbokem - řeč bude o Spiklencích, jejich významu tehdy a nyní i například o tom, do jakého kontextu román nejlépe zařadit. Pokud Vám to nevychází přesně na šestou, můžete se s nakladatelkou Evou Jelínkovou a knihou setkat v Muzeu literatury v pátek kdykoli mezi 15 a 20 hodinou.

Petr Nagy označuje ve svém rozsáhlém článku pro Deník N Spiklence Friedricha Bruegela za literární objev. Oceňuje péči, kterou nakladatelství Sterne věnovalo přípravě románu k českému vydání, a podrobně se zaměřuje na kvality samotných Spiklenců. Jádrem knihy je „mechanismus totalitární moci a fungování stranou ovládaného státního aparátu“ a výstižné a přesvědčivé vylíčení jeho trestuhodných praktik. „K moci se tu dostává hrstka soudruhů za podpory kolaborující menšiny a mlčení většiny společnosti,“ píše Nagy. Recenzent si oprávněně všímá také velkého důrazu, který Bruegel klade na „rozšířenost a následky tzv. mnichovského komplexu v české společnosti, stojícího u řady lidí za jejich nedůvěrou vůči Západu a příklonem k Východu“.

Křest knihy Spiklenci Friedricha Bruegela se spolu s diskusí uskuteční ve čtvrtek 28. května 2026 v prostorách Centra Langhans v Praze 1. O historickém i aktuálním významu knihy budou diskutovat germanista a překladatel Jiří Stromšík a nakladatelka a redaktorka Eva Jelínková. Ukázky z románu přečte herec Miloslav König.

Román Spiklenci Friedricha Bruegela nebude chybět na veletrhu Svět knihy. Zakoupit ho bude možné od 14. do 17. května na stánku organizace Paměť národa, která spolupracuje na vzdělávacích aktivitách v souvislosti s knihou. V pátek 15. května se na místě můžete potkat i s nakladatelskou Evou Jelínkovou.

Že Spiklenci nabízejí mnohem víc než strhující četbu politického thrilleru, ukazuje recenze Michaely Škultéty v květnovém čísle měsíčníku Host. Bruegelovi jde nejen „o napětí a rekonstrukci jednoho násilného činu, nýbrž o zachycení mechanismu moci ve chvíli, kdy se přestává skrývat za právní řád a začíná fungovat jako systematický nástroj násilí.“ Román vytváří „dobový obraz stalinského Československa a zároveň formuluje obecnější poznání o totalitní moci, jež si podrobuje jazyk, instituce i samotné kategorie pravdy a viny.“ Skrze postavy, jako je domovník, „hluboce zapletené do mikromechaniky moci“, ukazuje, „diktatura nestojí jen na rozhodnutích těch nahoře, ale také na drobných službách, ochotě přitakat, přizpůsobit se, dosvědčit lež“.

„Obzvláštní naléhavost a sílu“, kterou mají romány vzniklé s minimálním časovým odstupem od nastupující totality, vyzdvihuje u Spiklenců v recenzi na iLiteratuře Martin Liška. Tato důležitá literární svědectví „leckdy mohou vyvolat i mrazení tím, jak přesně autoři dokázali odhadnout či naznačit další vývoj událostí ve své domovině, danou čerstvou zkušeností jejich tvůrců s nastupujícím totalitním režimem a nejistými vyhlídkami do budoucnosti“. Autor recenze si všímá jemných, avšak podstatných nuancí, které odlišují dobové romány od současné historizující literatury, například „kontrastu mezi jemnými způsoby prvorepublikových gentlemanů a hrubou přímočarostí nových kádrů“.

Barbora Švýcarská v recenzi pro internetový Kanon oceňuje, že Bruegel v postavách svých Spiklenců „umně naplňuje fascinující letargii vůči ideologii a schopnost uplatnit se v jakémkoli režimu“. „Odhadl, že jediný, kdo v tomto režimu bude triumfovat, jsou zástupy domovnic“, které „zjistily, že absence mravního řádu může být vhodnou výbavou“. Ironicky nadepsaná recenze Z nové literatury s odkazem na Erdélyho text z roku 1952 konstatuje, že v sousedství současné literární produkce v románu nestříká dostatek krve a příliš se šetří emocemi na to, „aby se dnes Bruegel mohl stát senzací. Jeho román je však natolik dobrý, aby se přiřadil k tomu nejlepšímu, co zachycuje člověka mezi dvěma totalitami“.

V článku v květnovém čísle časopisu Roš chodeš představujeme Friedricha Bruegela především jako nositele vyhraněných ideových postojů. Ve třicátých letech roztrhal na protest proti antidemokratickým a antisemitským projevům Vídeňské univerzity svůj doktorský diplom, proti nacistické ideologii a její „výzbroji barbarů“ neúnavně psal do tisku. Románem Spiklenci se stejně ostře vymezil proti diktatuře komunistické. Článek vyšel spolu s ukázkou, druhou kapitolou knihy.

Přibývají zveřejňované informace a ohlasy na Spiklence. Na ČT24 byl – spolu s reportáží Kateřiny Golasovské, připravené pro Události ČT – publikován podrobný článek o románu a historickém pozadí jeho vzniku. Dobové fotografie s Rudolfem Slánským, Klementem Gottwaldem a dalšími přidala k textu o Spiklencích kulturní redakce iDNES.cz. Recenzi E. Erdélyho z roku 1952, vykládající knihu F. Bruegela ovšem příliš úzce jako klíčový román, připomněl Kanon.

Na pražské Základní škole Květnového vítězství proběhly minulý týden první čtenářské lekce věnované Bruegelovým Spiklencům. Připravila je učitelka českého jazyka Magda Řehořová pro žáky devátých tříd. Děti při čtení vybraných úryvků zaujala detektivní zápletka románu a dobové souvislosti, v nichž se odehrává.

Česká televize odvysílala ve své hlavní zpravodajské relaci Události reportáž o nově vydaném románu Spiklenci. Kniha „je unikátní v tom, že se jedná o velmi ranou recepci specificky české zkušenosti, v českých kulisách, které od soudobého autora píšícího česky nemáme,“ zdůraznil literární historik Václav Petrbok. Reportáž Kateřiny Golasovské přiblížila důležitá pražská místa románu, například budovu někdejšího sídla Ústředního výboru KSČ v budově banky na Příkopech.

Román Friedricha Bruegela je tu, česky poprvé, po třičtvrtě století od svého vzniku a prvního německého vydání. V překladu Jiřího Stromšíka vychází ve čtvrtek po Velikonocích – ve stejný den, kdy se románový děj v Praze o Velikonocích 1949 uzavírá. Ukázku z knihy publikuje Bubínek Revolver Revue; knihu distribuuje společnost Kosmas a se slevou je ji možné koupit přímo v nakladatelství Sterne.